Jan Kubiš
Když si malý Jan Kubiš vybíral, co chce v dospělosti dělat, údajně měl prohlásit, že bude vojákem. A tak se taky stalo. Pojďme se na jeho příběh společně podívat.
Jan, se narodil v Dolních Vilémovicích v okrese Třebíč
do rodiny Františka Kubiše a jeho ženy Kristiny. Jeho otec, chudý obuvník šijící pro třebíčskou továrnu, pocházel
z Horních Radslavic, kde později v rodném domě žila jeho sestra Aloisie Lišková. Jan Kubiš měl pět vlastních sourozenců, dva však zemřeli. Matka zemřela, když mu bylo šest let. Vdovec František se v roce 1920 znovu oženil
s vdovou Marií Dusíkovou, která měla již čtyři děti. Z nového manželství vzešly další čtyři děti. Sedmiletého Jana si k sobě na podzim roku 1919 vzali sourozenci jeho matky, Josef a Bernarda Mityskovi z nedalekého Ptáčova. Zde Jan zůstal
do svých 14 let.
Po absolvování povinné školní docházky pracoval jako čeledín v Rudíkově, kde byl aktivním členem tělovýchovné organizace Orel, a jako topič v cihelně. Dne 1. října 1935 byl povolán
k výkonu základní vojenské služby a nastoupil k 31. pěšímu pluku "Arco" do Jihlavy. Jako absolvent poddůstojnické školy dosáhl hodnosti desátníka a převelen do Znojma. Poté, již jako délesloužící, byl převelen do 34. pěšího pluku "Střelce Jana Čapka" v Bruntále, službu vykonával u podřízeného strážního praporu v Litultovicích. Zde byl povýšen do hodnosti četaře. Při mobilizaci sloužil jako zástupce velitele čety v lehkých opevněních na Opavsku. Po demobilizaci byl 19. října 1938 z armády propuštěn a vrátil se zpět do Dolních Vilémovic, kde pracoval opět jako topič v cihelně.
Dne 16. června 1939 ilegálně přešel státní hranice do Polska, kde se připojil ke vznikající československé vojenské jednotce v Krakově. Po krátkém pobytu v táboře Malých Bronovicích byl 28. července 1939 přepraven s transportem na lodi Chrobry do francouzského Alžíru. Po vypuknutí 2. světové války byl závazku v legii zbaven a byl prezentován v Agde a zařazen k 2. pěšímu pluku. V jeho řadách se účastnil bojů na Loiře, za které dostal francouzský válečný kříž. 22. prosince 1939 byl povýšen na rotného.
Po porážce Francie byl 13. července 1940 lodí evakuován do Anglie a tam zařazen k 1. pěšímu praporu čsl. smíšené brigády. V únoru 1941 absolvoval kurz pro rotmistry pěchoty a v březnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. V prosinci 1940 se přihlásil do výcviku pro speciální úkoly. Od 15. srpna do 27. prosince 1941 absolvoval parakurz, kurz střelby, kurz pro práci s výbušninami a kurzy sebeobrany a řízení motorových vozidel. Mezitím byl na žádost rtm. Gabčíka zařazen do výsadku Anthropoid, kde nahradil zraněného rtn. Svobodu. Představte si, že by se Svoboda nezranil a šel by místo Jana...
Dne 29. prosince 1941 byl Kubiš pod krycí identitou Otto Strnad společně s Gabčíkem vysazen v protektorátu. Vinou navigační chyby seskočili u obce Nehvizdy. Poté byli s pomocí domácího odboje přesunuti do Prahy. Společně s dalšími parašutisty se zúčastnil operace Canonbury, při které se britské letectvo pokusilo bombardovat plzeňskou Škodovku, která skončila ale neúspěšně. Kontaktoval se i se svojí rodinou. Bratr mu ušil oblek, ve kterém se účastnil atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha 27. května 1942. Heydrich měl být podle původního plánu zabit Gabčíkem střelbou ze samopalu Sten Gun MK FF 209. Zbraň se však zasekla, a proto Kubiš použil předem připravený modifikovaný protitankový granát vzor 73. Při explozi granátu byl Kubiš zraněn nad levým okem. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich byl při útoku vážně zraněn a později zemřel na otravu krve.
Spolu s dalšími parašutisty se Jan Kubiš poté skryl v podzemních prostorách pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, odkud je měl Vojtěch Paur vyvézt vozem mimo město. Němci je však s pomocí konfidenta Čurdy (podle Čurdy dle komentáře na Tiktoku vzniklo slovo čurák, a to oprávněně) vypátrali a 18. června 1942 na kostel zaútočili. Během tohoto útoku společně s dalšími dvěma výsadkáři, A. Opálkou a J. Bublíkem, bojoval Jan Kubiš proti útoku fašistů na kůru. Po výbuchu granátu upadl do bezvědomí, proto na rozdíl od Opálky a Bublíka nebyl schopen si sám vzít život a na následky vykrvácení zemřel až v lazaretu SS v Podolí. Jeho tělo, stejně jako těla ostatních výsadkářů, bylo později dopraveno do německého ústavu soudního lékařství pro účely identifikace a pitvy. Jan Kubiš byl tehdy uložen v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích.
Ještě se vrátíme k citátu v nadpise. Sám SS-Obersturmführer, komisař Heinz Pannwitz, který vedl komisi vyšetřující útok na Heydricha ve své zprávě popisuje, jak byli duchovní několikrát donuceni vyzvat parašutisty ke kapitulaci:
Třikrát byli vyzváni, ať vyjdou ven. Poprvé odpověděli "Nikdy", při druhé výzvě rovněž "Nikdy" a potřetí: "Češi se nevzdávají!" Takže ano, tato fráze, parafráze, opravdu zazněla, jen se historici dohadují, jak přesně. Ve filmu Anthropoid (2016), tuto frázi křičí Jozef Gabčík (Cillian Murphy), ve skutečnosti to měl ale zvolat právě Jan Kubiš.
Jan, stejně jako všichni parašutisté, patří mezi největší hrdiny našeho národa. Čest jejich památce.